24. 4. 2013

...úplňkový...

....labradorit, u mne...u mne...







...žluťáskové...

...náušnice motýlí, létavé u mne...





...zachumlat se do fialek...








...odmalička mám tyhle kytky (ptám se sama sebe - které ne?) neskutečně ráda. Chodívaly jsme je s babičkou trhat na stráň pod keře. Tady, kde bydlíme, je fialek všude v okolí neskutečné množství, jsou v zahradách v trávě i pod keři, pod lesem na louce i v křoví, na světlých místech v lesem v příkopě. Chodím okolo, s malou v šátku si klekám do mokré hlíny a nemůžu se jich nabažit. Trhám drobné kvítky pro potěchu všech smyslů i chuti. Rozárka ke kvítkům čichá a pak se mi kytičku snaží malou ručkou oškubat. Nejraději bych se do květů ponořila a celá se v nich rozpustila, je to jarní lahoda, krátký okamžik fialové vůně jara a pak zas až za rok. Je to jako s lípami, s planými růžemi i bezem...krátké okamžiky stále a nikdy (ne)končícího štěstí, malé zázraky, za které děkuji.